ZVÍŘE, KTERÉ NENÍ VIDĚTNOEMI CUPALOVÁ

Kdo se v předškolním věku minul s americkým kultovním dílem Tam, kde žijí divočiny Maurice Sendaka nebo s Modrým poťouchem Miloše Kratochvíla, může si napravit čtenářskou reputaci se Zvířetem, které není vidět – a k osvědčené klasice se pak rád vrátí. Myšlenková svoboda, křehká fantazie a nonsens otevírají cestu k sebepoznání. Třeba je to s neposlušnými dětmi jinak, než se zdá seriózním dospělákům. O školačce Míně se nedozvíme, jestli má sourozence nebo nějakého domácího mazlíčka. Pro ni je vším její milované Zvíře, chlupaté, náladové, rozverné, Zvíře, které mění barvy, a přitom vůbec není vidět, žije jen v jejích představách a stále ji věrně vyprovází, ať už jde do školy, na výlet nebo k zubaři. Škádlí Mínu a pošťuchuje ji, obveseluje svými rýmovačkami, nechává ji zažít radost i strach. Originální příběh o dětských emocích a síle přátelství určený prvočtenářům citlivě a se suverenitou sobě vlastní ilustrovala s pomocí nůžek a barevného papíru Marie Urbánková.

Noemi Cupalová (1990) studovala Literární akademii Josefa Škvoreckého, věnovala se pedagogické práci s dětmi. Pro nakladatelství Modrý slon napsala několik tzv. osobních knih (Prachové pohádky, Ztracení loupežníci, Kapitánem pirátů), univerzálních příběhů, do kterých se dosazují jména protagonistů shodná se jmény obdarovaných dětských čtenářů. Literárně debutovala knížkou prvního čtení Zvíře, které není vidět (2020), již vydalo nakladatelství Běžíliška. Pro jeho edici Mikroliška napsala také dva svérázné mikropříběhy: Vyhořelí dinosauři a Pán, který škytal (oba 2022).

Marie Urbánková (1995) studuje grafiku a vizuální komunikaci na VŠUP. Spolupracuje s časopisem Raketa. Ilustruje knížky pro děti v pestrém žánrovém rozpětí: např. poetický příběh Milady Rezkové Tajemství za sněhovým knírkem (2017), nonsensovou pohádku Noemi Cupalové Zvíře, které není vidět (2020), prózu Jany Klimentové Trable s tátou (2017, Zlatá stuha) či dopravní leporelo Ester Staré Jedééém! (2018, nominace na prémii Czech Grand Design).