Komise pro dětskou knihu SČKN a Česká sekce IBBY vytvořily projekt, v němž každoročně doporučují nové české knihy pro děti a mládež. Katalog slouží pro orientaci knihkupcům, knihovnám, školám, ale také rodičům a širší veřejnosti. Ve většině evropských zemí takový katalog vychází a všem, kdo s knihami a dětmi pracují, výrazně pomáhá.
Koronavirová pandemie neustává a její další vlna zasáhla i tento podzim celé Česko. Opět se zřejmě budou omezovat kulturní, sportovní i společenské akce a může se stát, že v zimních nebo prvních jarních měsících opět dojde k obávanému lockdownu. Ale děti, alespoň ty, které rády čtou, nemusejí zoufat, s knihou mohou i doma zažít mnoho velkých dobrodružství, zapomenout na protivné respirátory, nepříjemné testování i na to, že se s kamarády potkávají jen na dálku.
I literaturu a knižní trh postihla pandemie, byť se dopady nezdají být tak fatální jako v jiných uměleckých odvětvích, která jsou závislá na živém zážitku a přítomném publiku. Knihy lze kupovat, půjčovat a číst stále, přestože cesta k nim může být o trochu komplikovanější, než jsme bývali zvyklí. A po opatrném našlapování na začátku roku se v jeho druhé polovině objevilo i solidní množství knižních novinek, které usilují o čtenářskou přízeň. Převážně z letní a podzimní produkce jsme vybírali knihy pro tento katalog, ale objevují se v něm i některé tituly z roku 2020, které se z různých důvodů nevešly do katalogů předchozích, a nám přišly natolik podstatné, že by bylo trestuhodné je vynechat.
Při výběru z bohaté nakladatelské produkce jsme samozřejmě primárně uplatňovali estetická kritéria, zároveň jsme se však snažili, aby kolekce byla pestrá, aby v ní byly knihy pro všechny věkové kategorie, poezie, próza i knihy naučné, aby nechyběly obrázkové knihy ani komiksy, jejichž produkce je v posledních letech čím dál početnější a kvalitnější. Nejkomplikovanější byla v letošním ročníku kategorie knih pro mládež: tedy tradiční dobrodružné knihy, žánry jako sci-fi, fantasy či třeba horor, a k tomu příběhy dospívajících, nejlépe ze současnosti. Knih tohoto druhu vyšlo totiž velmi málo a ve výběru téměř scházejí. Jistě, do hry tu náhle vstupují jednak zahraniční knižní hity a také jiná média, od televize přes filmy až po počítačové hry. Čtenáři v tomto věku už si navíc knihy vybírají sami, nespoléhají se na rady rodičů či jiných dospělých. A v globalizovaném světě vyhledávají globální fenomény, aby za svými vrstevníky (nejen v jedné třídě, ale vlastně v celém světě) nezůstali pozadu. Domácí literáti to tak u nich mají mnohem těžší, protože čelí velké mezinárodní konkurenci často podpořené masivní reklamou či alespoň globální šeptandou na sociálních sítích. Není divu, že se jim podobné knihy moc psát nechce. A přesto je to škoda, protože když se takové knihy povedou – a z let nedávno minulých lze jako dobrý příklad uvést romány Vojtěcha Matochy, Františka Tichého nebo Václava Dvořáka –, získávají si přízeň jak čtenářů, tak porot literárních cen.
Zmíněni sice byli tři muži, jinak ale genderové váhy v oblasti tvorby pro děti a mládež zůstávají dlouhodobě vychýleny směrem k autorkám. V aktuálním katalogu ženám patří celé dvě třetiny hesel (21) oproti mužské třetině (11), a když spočítáme ilustrátorky, i zde najdeme výraznou ženskou převahu, již nejčastěji narušují muži obou profesí, kteří dokážou knihu napsat i nakreslit: Petr Sís, Michal Nikkarin Menšík, Petr Kopl či Jan Sovák. Můžete namítnout, že je to dáno složením letošní expertní trojice (dvě ženy versus jeden muž), avšak i s ohledem na to, které knihy se do výběru nevešly, si troufnu konstatovat, že je to věrný obraz situace. Žen píšících pro děti je více a jsou pilnější. A další přibývají: jsme rádi, že jsme do výběru mohli zařadit i knižní prvotiny Šárky Ledenové a Hany Prokopcové, Veroniky Krištofové, Terezy Šiklové či komiksové kreslířky Kateřiny Čupové. (A ano, také jednoho debutujícího muže, Jakuba Špičáka.)
Tituly jsou seřazeny podle věku čtenářů, jimž jsou určeny – jako první je tedy ve výběru kniha Marky Míkové Rýmovačky opičí, která svými nápady a barevnými ilustracemi zaujme už nejmenší čtenáře, jako poslední pak naučná kniha o urbanismu Město pro každého od Osamu Okamury, kterou by si měli přečíst nejen dospívající, ale i jejich rodiče a prarodiče – dozví se mnoho o městě, kde možná žijí, i o tom, jakým potížím a výzvám jejich město čelí nebo čelit bude, a jak to celé řešit. Při věkovém rozřazení jsme někdy postupovali podle nakladatelského doporučení, jindy jsme se spolehli na vlastní odhad. Neberte tedy prosím tuto kategorizaci příliš přísně: každý dětský čtenář je jiný, jinak vyspělý, a co může být pro jednoho složité, pro stejně starého kamaráda už působí naopak infantilně.
Přejeme všem knihkupcům, aby v obtížné době měli dostatek spokojených zákazníků, knihovnám, aby se do nich čtenáři vraceli, a čtenářům, aby měli šťastnou ruku při volbě knih pro sebe i své děti.
Pavel Mandys