R.U.R.Karel Čapek

Mladá komiksové kreslířka přistoupila k adaptaci slavné Čapkovy hry velmi zodpovědně: dodržuje dělení do dějství a z textu příliš nevynechává. Přidává jen krátkou snovou pasáž, kam „přestěhovala“ část jednoho dialogu, a jednookénkové snové flashbacky, jimiž občas prolíná hlavní děj. I díky tomu přibližuje slavnou, ale místy zastarale působící hru současnému publiku. Depresivní tragédii apokalyptických rozměrů Čupová inscenuje jemnou, téměř veselou kresbou. Pro vizáž robotů autorka zvolila divadelní stylizaci – tedy lidské fyziognomii bližší (i v divadle je hrají herci). R. U. R. tak ztrácí svou osudovou hrozivost a má více lehkosti, a přinejmenším v předehře až lehkomyslnosti, či dokonce mírné frivolnosti. Čupové pojetí také nenápadně aktualizuje postavu Heleny – jakožto idealistickou aktivistku, která nedohlédne důsledky svých činů a svým dobře míněným (humanistickým) jednáním uspíší budoucí katastrofu. Čapkovo poselství o tragédii ušlechtilých cílů, při jejichž dosahování se zapomíná na to, že ne všichni jsou stejně ušlechtilí, je stále platné a i z komiksu dobře čitelné.