Cesta je pesPetr Šesták

„Tak se pěkně posaďte, štěňata, já vám teď budu vyprávět“… Zcestovalý a sečtělý Barnabáš (Jaký pán, takový pes!), který se svým páníčkem a jeho milou projel za dva roky pořádný kus Evropy, sdílí po čase své dobrodružné cestovatelské zážitky se svými čtyřnohými potomky a také s námi, čtenáři. Jeho psí perspektiva zaručeně vykouzlí úsměv na rtech – cestují totiž velkým železným broukem z dílny pana Mercedesa, kterému páníček žoviálně říká Medvěd, setkávají se – tu v Paříži, tu v Plovdivu – s lidskou smečkou, co když se jde koupat do moře, musí se nejdřív „vysvlíknout z kožichu“. Barnabáš v dlouhých melodických větách, které přiznaně napodobují spontánní mluvený projev, líčí, jak poprvé ochutnal slanou mořskou vodu, jak se až po uši zamiloval, jak s páníčkem rybařili, jaká je zastihla bouře, která rozvodnila řeku a ta mu málem vzala oblíbenou dečku. Protože kde má pes svoji misku a dečku, tam je jeho domov. Barnabáš při objevování světa nasbírá řadu cenných zkušeností, zažije lásku i stesk, zimu a hlad, a když se pak vrátí a mudruje na konci vyprávění, má ve věcech jasno: „Spoustě věcem, co jsou doma, najednou líp rozumíte, protože to máte s čím porovnat.“