Komise pro dětskou knihu SČKN a Česká sekce IBBY vytvořily projekt, v němž každoročně doporučují nové české knihy pro děti a mládež. Katalog slouží pro orientaci knihkupcům, knihovnám, školám, ale také rodičům a širší veřejnosti. Ve většině evropských zemí takový katalog vychází a všem, kdo s knihami a dětmi pracují, výrazně pomáhá.

Úvodem k ročníku 2020/2021

MEZI VLNAMI?

Pořád je s námi vlezlý virus, který si uzurpoval i úvodník loňského katalogu. Pravda, hráz proti němu očkováním sílí a obecně se snad vezeme na obláčku rozvolňování zpět k normálu, ale bude to normál, jaký jsme předtím v pěně dní nedoceňovali? Neocitáme se opět mezi dvěma vlnami: pandemie a jejího psychologického dopadu, jenž má jako všechna traumata záludnou inkubační dobu? Klademe si tuhle otázku teď nejspíš denně i s vědomím, že odpověď zná leda televizní vědma či samozvaný expert. Zato už spolehlivě víme, že stejně jako boty dětem nepořídíme bez vyzkoušení, lze jim i knížku zdálky a naslepo obstarat dost obtížně, notabene když ji obchodní podmínky zpravidla nedovolují vrátit tak lehce jako nepasující kecky.

Výběr nejlepších českých knih pro děti a mládež, s nímž Svaz českých knihkupců a nakladatelů ve spolupráci s organizacemi zaměřenými na rozvoj dětského čtenářství přichází od roku 2013, vám tedy kvůli mimořádné situaci na knižním trhu předkládáme letos už zjara. A snad v tomto roce ne naposled, jak aspoň optimisticky soudíme podle vývoje v půli května. Vede nás k tomu hlavně narušený oběh informací, které sebevýkonnější nástroje distančního prodeje bez zpřístupněného knihkupectví – a plně funkční veřejné knihovny – poskytovaly sice ochotně, leč nutně kuse a neosobně. Od října 2020, kdy tento komentovaný soupis přírůstků do prózy, poezie, naučné a komiksové literatury pro děti a mládež vyšel naposledy, si branže zprvu předsvátečně vydechla, avšak s novým rokem čelila další uzávěře oboru pod groteskně manažerskou taktovkou těch, jejichž zboží má vždy odbyt zaručen. A propad je kvantitativně patrný. Ostatně fakt, že mezi 32 vybranými tituly z daného půlroku má naprostá většina vročení 2020, vypovídá o tom, do jaké míry jejich vydavatelé zvažovali každé riziko, neřkuli balancovali na hraně přežití, ať jde o nezávislá malá nakladatelství s výpravnou produkcí, nebo o kolosy připravující měsíčně desítky titulů a svázané s distributory, jejichž potíže by mohly zapříčinit dominový kolaps oboru. Přesto vznikla díla, která by neměla zůstat stranou vaší pozornosti – dokonce ani v atmosféře tušeného oživení v edičních plánech i na pultech.

Smysl krizí je nepochybně v tom, nakolik přetvoří obzory, do nichž se už postaru nevtěsnáme. Byť to autoři a nakladatelé těchto titulů stěží tušili – jejich příprava totiž leckdy začala ještě před pandemií –, nelze si nevšimnout, jak náboj prezentovaných knih promýšlejících bytostné lidské potřeby vyzní náhle podstatně naléhavěji, je-li nezbytné někdejší samozřejmosti dobýt zpátky vlastním úsilím. Jejich autoři symbolicky ukazují, na jakou dálku můžeme být stále spolu (včetně hygienického rozestupu), jak bránit své nejbližší (jde to i on-line) a jakou váhu má solidarita, natož neokázalé hrdinství pěšáků na exponovaných místech (na rozdíl od vojevůdců v bojových mikinách či sápajících se po první vakcíně). V takto zostřeném vnímání vybrané knihy důvtipnými formami akcentují i to, jak přemáhat strach a úzkost, v čem nalézat radost (ač se svět změnil v lazaret) a jak přestát rány i z nejkrutějších směrů. Radí, proč před světem neutíkat, naopak jak se dá pod tlakem událostí chopit odpovědnosti a možná i předčasně dospět. A život k tomu v přímém přenosu denně snáší argumenty, proč zatočit se stádností, stereotypy a šikanou, jakkoli vlastní názor se rodí bolestněji než ten papouškovaný. Anebo proč i do budoucna věřit, že každý občan má vliv na běh věcí veřejných, zvlášť když stávající garnitura se valně státnicky neprojevila.

Účtenku jí zajisté vystaví brzké volby. Nehledě na jejich výsledek je už jasné, že úrok za slepenec covidových náplastí bude v přepočtu na hlavu tučný a že nás zatíží dlouhou dobou splatnosti. A neodrazí se jen v ceně za učiněné přešlapy, nýbrž i v pošramocené důvěře těch, kdo věřili, že dospělí to přece vyřeší i v jejich zájmu. Tak rozhádaní? Kéž by. Důvěra ve stát podle statistik slábne a kdovíjak pevná teď asi není ani důvěra dětí v autority a příklady, k nimž se coby osoby zranitelné potřebují přimknout. K nadcházejícímu Mezinárodnímu dni dětí proto oslavencům popřejme daleko víc než obutí v náležitém čísle a náruč inspirativní četby. Dopřejme jim objetí a ubezpečení, že už nejsou rukojmím, které si užilo vzdělávací a sociální uzávěru déle než jejich vrstevníci kdekoli v Evropě, a zejména takové přímluvce, kteří zákulisní lobbování za vrchnostenské výjimky nahradí nesobeckou, transparentní, systémovou nápravou škod. Z pozice tvůrců, učitelů i vydavatelů děti rádi častěji upozorníme na to nejlepší, co pro ně i pro blaho celku v literatuře vzniká, nicméně jakožto rodiče se ptejme, co po nás nejmladší z téhle krize nechtěně zdědí. Distance? Ty v nich spolehlivě vzbudí pouze další odstup, rozbroje, vzdor a nakonec i odpor jedněch vůči druhým – a my je přece chceme příštích vln otřesů ušetřit.

za autory katalogu Petr Matoušek

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace