Komise pro dětskou knihu SČKN a Česká sekce IBBY vytvořily projekt, v němž každoročně doporučují nové české knihy pro děti a mládež. Katalog slouží pro orientaci knihkupcům, knihovnám, školám, ale také rodičům a širší veřejnosti. Ve většině evropských zemí takový katalog vychází a všem, kdo s knihami a dětmi pracují, výrazně pomáhá.

Úvodem k ročníku 2018/2019

Při školních besedách o literatuře, kam jsme jako odborníci zváni, jsme si v posledních letech všimli jevu, na nějž už zareagovala i jedna z knih zařazených do našeho letošního katalogu. Zřejmě pod vlivem inflace nepřetržitě sdílených banalit projevuje generace dnešních českých dětí při setkání s obraznějšími podobami mateřštiny dříve nevídaný handicap na místě nejcitelnějším: v přirozené výbavě rodilého mluvčího. Prozrazují to potíže s barvitou vrstvou, která je zlatou pokladnicí poetiky každého jazyka, ačkoli vyžaduje znalost „kódu“, protože pravý význam těchto osobitých slovních spojení nelze odvodit z běžných výrazů, z nichž se skládají. Slovní obraty zvané idiomy totiž zrcadlí realitu, kdy spolu lidé verbálně komunikovali podstatně častěji a která se praxi 21. století v lecčem vzdálila. Soudobá čeština tato ustálená úsloví neobměňuje, jenže proč vinit ji, je-li naše řeč zcela závislá na tom, jak ji denně utvářejí její uživatelé? A tak jsme při hře na doplňování idiomů zjistili, že žáci šesté třídy nám dávají naprosto vážně míněné odpovědi typu „Neštěstí nechodí po horách, ale po … nížinách“ či „Neházej flintu do … jednoho pytle“. Dozvěděli jsme se i to, že někdo „nevleze v botách do … obýváku“, případně že „kouká jako tele na nový … kopyta“, což kvitujeme aspoň jako ukázku nechtěné komiky národa, který někdy umí být „smějící se bestií“.

Ne, neděláme z komára velblouda. Smutnou skutečností zůstává, že se to netýká jen mnoha žáků základních škol, kteří si taje rodného jazyka teprve osvojují, nýbrž i čerstvých dospělých, jak vyplývá z opakujících se červnových stesků nad výsledky maturit z češtiny. Jak ale mladé nenechat na holičkách a neházet při tom na stěnu … co vlastně, když je hrách na ústupu i ve školních jídelnách? Zdůrazňovat, že je třeba zejména číst – aby významy slov znali a dovedli je použít –, by asi bylo nošením dříví do lesa, sov do Athén, snad i čipů na Tchaj-wan. Vždyť záměr upevňovat čtenářskou gramotnost už hezkou řádku let sledují záslužné projekty nebo pobídky, jež literaturu dětem zatraktivňují a jejich rodičům připomínají, nakolik je blahodárný návyk pravidelně číst nezbytným předpokladem úspěchu. Inteligence se definuje jako schopnost pružně se přizpůsobovat proměnlivému prostředí a ten, kdo si snáz vybaví kontext diskutované věci, je pro druhé vždy vítanějším partnerem.

Posílit přitažlivost četby chce jako každoročně i dvaapadesát tipů z našeho katalogu vydávaného pod patronací stavovských organizací. Už posedmé vás v něm upozorňujeme na počiny, které v uplynulém roce a čtvrt podle našeho mínění obohatily českou prózu, poezii, naučnou literaturu i komiks pro nejmladší čtenáře. Ať už se jím inspirujete při výběru titulu pro své děti, vnuky či žáky, anebo s ním jako profesionálové pracujete v příslušném oddělení své knihovny, kde se k vaší radosti malí spiklenci slova scházejí, sestavili jsme ho i podle toho, po čem pátrají oni: se zřetelem k hravosti, k obhajobě nezpochybnitelných hodnot nebo k vůli zbourat stereotypy a změnit svět k lepšímu. Koneckonců třicáté výročí sametové revoluce, jež si právě připomínáme, znamená i třicet let obnoveného nakladatelského podnikání v ovzduší konkurence, z níž podle Adama Smithe nakonec těží každý, čtenáře nevyjímaje. Počet titulů domácí provenience meziročně stále stoupá, jsou v průměru daleko výpravnější než na prahu divokých let devadesátých – a při pohledu na totéž období v české politice ani nemůžeme tvrdit, že za Evropou pokulhávají.

Můžeme však spoléhat na spásonosnou „neviditelnou ruku“ volné soutěže, aniž bychom sami hnuli ve věci čtenářství prstem? Ještě pár let před sametovou revolucí se ve svobodném světě, kam od roku 1989 zase patříme, literatuře zvonilo umíráčkem. Západ se chtěl bavit do zemdlení a dospěl k názoru, že údajně už o světě všechno řekla a teď se jenom opakuje v tisícerých variacích. Ale kdeže – inteligentní text sázel a sází právě na neutuchající schopnost se proměnlivé realitě přizpůsobit a navrch vést společnost k sebereflexi. S vědomím, že s jeho přispěním nepečujeme pouze o vzdělanost, gramotnost a profesní vyhlídky příštích pokolení, nýbrž i o to, oč jde kultuře jazyka především: o kultivaci daru domlouvat se s ostatními jinak než ploše, chápat jeden druhého mimo doslovnou rovinu první signální našich prapředků z jeskyně. Být obrazný, povznést se a létat na křídlech fantazie není přežitek. Je to podmínka přežití. Kdybychom usoudili, že ne, budou mít pravdu věštby z Bradburyho a Orwellových antiutopií a zavládne „novořeč“, z níž běhá mráz po zádech.

za autory katalogu Petr Matoušek

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace